Palackého most
Palackého most
Rozvoj průmyslových závodů na Smíchově si v roce 1876 vyžádal stavbu Palackého mostu jako pokračování hlavní Plzeňské třídy.
Most je postaven v novorenesančním slohu a měří 228 metrů, je rozdělen na sedm segmentových kleneb provedených ze žulových kvádrů několika barev.
Byl navržen inženýrem Josefem Reiterem a architektem Bedřichem Münzbergerem. V letech 1950-1951 byl rozšířením mostu na obou koncích vyřešen problém jeho malé šíře - rozšíření z 7,74 m na 10,3 metrů. Přitom však byla koncích mostu odstraněna pískovcová sousoší od Josefa Václava Myslbeka, která znázorňovala náměty z české mytologie (nyní jsou umístěna v parku na Vyšehradě).
Informace o pražských mostech přes Vltavu přepisujeme s laskavým svolením paní Martiny Slánské. Děkujeme.
Zdroj: http://www.prahainfo.cz/encyklopedie/Mosty
V sedmdesátých letech 19. století dozrál k řešení jeden z velkých komunikačních problémů tehdejší Prahy, spojení průmyslově se rychle rozvíjejícího Smíchova s Novým Městem pražským. Přívoz, který na tomto místě po staletí býval, již absolutně nevyhovoval. Proto bylo v roce 1871 založeno družstvo pro vybudování nového mostu přes řeku Vltavu. O něco později, 13. května 1876, byl slavnostně k této významné stavbě položen základní kámen. Projekt vypracovali čeští technici, ing. Josef Reiter a arch. Bedřich Münzberger. Stavbu provedly vídeňské firmy, Klein, Schmoll a Gartner během dvou a půl roku. Přitom bylo poprvé v Praze při zakládání mostních pilířů v řečišti použito pneumaticky ovládaných kesonů, které dodala firma Ringhoffer.
Nový most, pojmenovaný k poctě českého historika Františka Palackého, byl otevřen nadvakrát, poprvé slavnostně v neděli 1. prosince 1878, aby byl vzápětí uzavřen pro dokončovací kamenické práce. Dopravě poté odevzdán již ve vší tichosti 22. prosince téhož roku.
Nový most, jak bylo všeobecně konstatováno, byl velice hezky architektonicky vyřešen, měl na délku mezi pobřežními pilíři 229 m a šířku 11,40 m i s 1,58 m širokými chodníky. Jeho úzký průjezdní profil se od samého vzniku stal terčem kritiky. Teprve v letech 1950-1951 se dočkal částečného rozšíření, vyložením chodníků po obou stranách mostu železobetonovými konzolemi. Architektura mostu však zůstala zachována. I tak je, vzhledem k dnešnímu provozu, jeho šíře největší slabinou.
Dříve most výtvarně dotvářely nejen kamenné budky pro výběrčí mostného, ale hlavně rozměrná sousoší Josefa Václava Myslbeka. Ty sem byly postupně osazeny v letech 1889-1897, na smíchovské straně Záboj a Slavoj, Ctirad a Šárka, na novoměstské Libuše a Přemysl, Lumír a Píseň. Sousoší byla poškozena v únoru 1945 při náletu spojeneckých letadel na Prahu. Po zrestaurování umístěna v sadech na Vyšehradě.
Zdroj: praha virtualni.eu
